Quinoa - semínka bíla

Roste podél jihoamerických And, má vysoký obsah živin a podle ředitele světové organizace pro výživu Josého Graziana da Silva je “Quinoa poklad pro světovou obživu”. Malé bílé kuličky jsou součástí potravy jihoamerických indiánů již 6 000 let, ale dnes už zdomácněla i v naší kuchyni. A to všechno díky unikátnímu složení, které je plné minerálů, vitamínů a proteinu.

“Zrní Inků”, které bylo téměř zahubeno

A to by byla škoda, protože bychom přišli o jednu z nejzdravějších plodin na naší planetě a mohli bychom za to my, Evropané! V hornatých Andách byla Quinoa pěstována již několik tisíciletí a tvořila důležitou součást jídelníčku místních Inků. Ti si ji přidávali snad do všeho, aby si zajistili denní přísun důležitých látek pro své tělo. Velký útlum přišel po vylodění španělských vojsk, kdy pěstování pro ně neznámé Quinoi, nahradili evropskými obilovinami a tahle robustní rostlinka se stáhla pouze na odlehlá jihoamerická místa.

Zlom nastal až v roce 1975, kdy se začala vracet do povědomí tamních obyvatel a to už byl jen krůček, abychom se o Quinoe dozvěděli i my. Dnes jsou největšími producenti Bolívie a Peru, ale svými pěstírnami ji pomalu dotahuje i USA. V Evropě bychom našli pěstírny především v Holandsku, Německu, Dánsku a ve Velké Británii.

Robustní jednoletka s barevnými listy

Označení Quinoa znamená pro Inky “matka všeho obilí”, ačkoliv Quinoa samotná žádné obilí není a mnohem blíže má ke špenátu, červené řepě nebo mangoldu, což jsou její příbuzné druhy. Řadíme ji do čeledi laskavcovitých a protože ji využíváme stejně jako jiné obiloviny, říkáme ji pseudoobilí.

V českých publikacích bychom ji našli pod názvem Merlík čilský a latinský název je Chenopodiu quinoa. Má 1 až 2 metry na výšku, stonky má vzpřímené a mohou být rozvětvené i nevětvené. Listy jsou zajímavé tím, že v průběhu let mění svou barvu. U mladé Quinoi jsou listy zelené barvy, ale při dozrávání mají červenou, žlutou nebo dokonce fialovou barvu. Květy jsou uspořádány v klubíčkách a plodem je nažka. Semena mají maximálně 2,5 mm, po stranách jsou zploštělé a stejně jako listy hrají několika barvami. Můžeme se setkat s černými, hnědými, fialovými, oranžovými, žlutými, červenými nebo fialovými semínky.

Proteinová bomba se spoustou vitamínů a minerálů

Ještě obdivuhodnější než její účinky je její složení. Obsahuje všechny esenciální aminokyseliny, které naše tělo neprodukuje a my je tak musíme přijímat společně s potravou. Dále je v ní obsažena celá řada minerálů v čele s hořčíkem, železem, selenem, mědí, manganem, fosforem, zinkem a vápníkem. Navíc obsahuje komplex B-vitamínů (B1, B2 a B6) a vitamín E. Quinoa je bohatá také na bílkoviny a omega-3 i omega-6 nenasycené mastné kyseliny.

Vhodná pro vegany, vegetariány i lidi trpící celiakií

Malá bílá semínka jsou jemná, lehce se tráví, nezatěžují náš organismus a nenadýmají. Protože se nejedná o obilovinu, neobsahuje lepek, a tak si ji mohou bez problému dopřát i lidé, kteří trpí celiakií. Díky vysokému obsahu bílkovin je vhodná také pro vegetariány i vegany a pohrdnout Quinou by neměli ani sportovci. Jedná se o kvalitní stravu s potřebnými živinami a navíc podporuje růst svalové hmoty.

S Quinou do kuchyně!

Protože mají semínka neutrální chuť, můžeme je přidat téměř do všeho a fantazii se meze nekladou. Quinou necháme přibližně 5 minut namočenou ve vodě a pak ji důkladně propláchneme, aby nám nezůstaly vnější slupky, které obsahují saponiny a mají tak hořkou chuť. Nemusíme se obávat, nejsou jedovaté, jen slouží jako jako ochrana rostliny před sežráním.

Quinou připravujeme obdobně jako rýži, poté co ji propláchneme a vložíme ji do dvojnásobného množství vody a 20 minut vaříme. Hotová semínka jsou vzdušná, lehká a trochu křupavá. Jestliže máte rádi křupání, doporučujeme před vařením Quinou lehce osmažit.

Quinoa má neutrální chuť, a tak ji můžeme přidat do müsli, salátů, zeleninové pánve, jako přílohu místo kuskusu, ale hodí se i jako přísada do koláčů, palačinek, nákypů nebo dortů.

Užívání bez vedlejších účinků

Quinoa má nejen obdivuhodné složení a prospěšné účinky, ale zároveň její užívání je naprosto neškodné. Jedinou nepříjemností je bolest žaludku, kterou mohou pocítit lidé přecitlivělí na Quinou, což je ale velmi ojedinělá záležitost.